autor: Mgr. Dominika Holubová  |  datum: 10.06.2010  

REFLEXE VÝSTAVY NEZTRATIT VÍRU V ČLOVĚKA

Téměř měsíc zdobila naši školu putovní výstava Neztratit víru v člověka, aneb Protektorát očima židovských dětí. Když jsem se rozhodovala o její realizaci, zdaleka jsem netušila, o kolik obohatí mé dosavadní vědomosti k tematice holocaustu. Stejně tak jsem nepředpokládala, že najdu tolik spřízněných duší z řad žáků, kteří se přihlásili, že se stanou průvodci výstavy. Musím říct, že obojí mě velmi příjemně překvapilo.

Jelikož je celý text provázen fotografiemi, budu se při podrobnějším výkladu držet časové posloupnosti.

Už při instalaci se chlapci z 9.A předvedli jako správní „chlapi“, kterým práce odsýpala od rukou. Pod vedením naší paní zástupkyně se během několika hodin vstupní hala proměnila ve vkusnou výstavu.

Tu přišli zahájit v pondělí 10.5. starostka města paní Bc. Hana Moudrá, pan místostarosta Mgr. Tomáš Vlček a vedoucí oddělení školství a cestovního ruchu Ing. Josef Jansta. Nejprve si poslechli písně v podání našeho pěveckého sboru, a poté se nechali provést jedním z  průvodců. Paní starostka pronesla řeč, kdy její slova věřím mluví za nás za všechny:  „Nesmíme dopustit, aby se zlo, které bylo pácháno na židovském národu, ještě někdy opakovalo.“

A pak už se 10 vybraných průvodců těšilo na své první návštěvníky. Těmi byli nejen žáci naší školy, a to jak z I., tak z II.stupně, ale i žáci z dalších škol: Jižní, Slovanka, Špičák, Moskevská, či dokonce Kravaře, nebo Gymnázium z Nového Boru. Zde musím podotknout, že jsem měla obavy z toho, jak budou žáci odjinud přijímat výklad svých vrstevníků na tak těžké téma. Ale opět jsem byla jen mile překvapována. Výborně to zvládali jak posluchači, tak vypravěči, kterým jsem se, a za to se jim dodatečně omlouvám, často vkládala do řeči.

Musím přiznat, že jsem se mnohdy dojímala při odposlouchaných rozhovorech našich průvodců, kteří se vzájemně doučovali, poučovali, neustále zdokonalovali a vyhledávali nové informace. Těšil mě jejich zájem o věc, jejich vytrvalost a nové nápady.

Krásný byl i výlet po „židovských“ památkách České Lípy, při kterém nás doprovázel předseda liberecké židovské obce doktor Hron. Tento neuvěřitelně vitální šedesátiletý pán s námi pěšky absolvoval cestu od školy na židovský hřbitov, přes památníky obětem pochodu smrti, či křišťálové noci na hrad Lipý, kde měl svoji úřadovnu židovský ředitel cukrovaru, a zpátky do školy bez jediného odpočinutí. Navíc celou cestu ochotně vyprávěl o osudu svých židovských rodičů, o židovských svátcích a zvycích, které dodržuje, či o svém mládí zčásti prožitém v České Lípě. Když my zbylí ve škole odpadli do křesel, pan Hron si podrobně prohlížel výstavu. Prý se mu líbila.

A nám se zase naopak líbil dokument o zachránci židovských dětí Nicholasi Wintonovi, který jsme měli možnost zhlédnout v kině. Výborně doplňoval tematiku výstavy, kde bylo toto jméno zmiňováno.

Když se výstava blížila ke konci, přišla nám na téma holocaust a antisemitismus pohovořit paní Mirka Kadlecová ze Vzdělávacího centra v Praze. Ta především apelovala na žáky, aby nepřijímali slepě informace z médií, ale na vše si dělali vlastní názor a nedopustili, aby se někomu dělo bezpráví. Na závěr přednášky jsem průvodcům upřímně poděkovala za jejich odvedenou práci a předala diplomy a knihy, které by jim měly připomínat chvíle strávené na výstavě.

Můj dík patří nejen těmto průvodcům, ale všem, kteří mi během výstavy pomáhali – vedení školy a kolegům, jež mě povzbuzovali milými slovy.

Věřím, že někteří deváťáci byli na konci roku „přežidováni“, ale kdyby jim v paměti zůstala jen polovina informací, které se na ně valily, splnila výstava svůj účel.

                                                                       Mgr. Dominika Holubová