Druhý a poslední prázdninový týden se na naší základní škole konaly příměstské integrační tábory, pořádané  díky Dotaci Ministerstva vnitra ČR na projekty obcí na podporu integrace držitelů dočasné ochrany na lokální úrovni. Skupiny přibližně 25 českých, mongolských, vietnamských či ukrajinských dětí celý týden trávily tvořením, hraním her, skotačením a poznáváním našeho okolí. Někteří účastníci tak dostali možnost si  nenásilnou formou osvojovat český jazyk a zvyky.

Již v brzkých ranních hodinách přicházely děti na tábor, často se slovy: „Ale jó, na dnešek se těším, ale ještě bych teda spala.“ Čekalo na ně ranní tvoření, takže na únavu velmi rychle zapomněly. V kreativním procesu se nejlépe tvoří parta, a tak jsme my lektoři jen s nadšením a slzou na krajíčku pozorovali, jak si děti navzájem vysvětlují zadání, starší pomáhají mladším a silnější v českém jazyce tlumočí těm, co s ním mají na táboře první bližší setkání.

Pokračovali jsme rozcvičkou. Jednou jsme se vydali na tour de Asie a zkusili jsme výkopy jako ninjové, jindy jsme si představili, že máme sukýnky jako baletky a na nohách špičky. Vždy jsme se ale pořádně rozehřáli, abychom byli připraveni na vše, co nás daný den může potkat.

Hlavní program se vždy lišil. Někdy jsme lítali po škole, plnili úkoly a luštili hádanky, které nejednou zavařily šedé buňky mozkové i náhodným kolemjdoucím. Jindy jsme stanuli pod olympijskými kruhy a prokazovali jsme sportovního ducha. Nebo jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli tržní ekonomiku a od překupníků (lektorů) jsme si za vlastnoručně vytvořené peníze vykupovali korálky, z kterých jsme si pak navlíkali náramky a náhrdelníky.

Namuun na olympiádě strefila 6 košů z 10. Vojtíšek, Darinka, Bilgun a Tsengun se spojili ve velmi silný a radostný tým. Stázinka vytvořila nespočet květin z krepového papíru. Erdem, Dulgun, Hyneček, Pony, Shein a další po skončení programu zůstávali déle a užívali si míče. Amálka si chtěla domů odnést auto z kartonu. Filípek nenašel dvakrát korálek I, a tak se z něj stal Flip.

Všechny krásné momenty sem zapsat nelze, k našemu štěstí je jich mnoho. Děkujeme Vám, naše děti, že jsme si to s Vámi mohli tenhle rok opět užít.

Lektoři Mari, Jéňa a Miki