V pátek 13. prosince 2024 absolvovala třída 7. A projektový den pod záštitou organizace JSNS (Jeden svět na školách) v souvislosti s kampaní za lidská práva Stejné příběhy, jiná jména. Do kampaně jsme se rozhodli zapojit, abychom se společně zamýšleli nad těžšími tématy příběhů útlaku, zastrašování, nedemokratických režimů, bourání předsudků aj. Navzdory trvalým snahám o dodržování základních lidských práv jsou práva jednotlivců i skupin ve světě stále porušována – a to nám není lhostejné.
Den jsme začali promítáním dokumentu „Můj neslyšící brácha“, který poukazoval na práva a povinnosti rodiny a na rodinné vztahy. Žáci byli velice aktivní, předávali nám vlastní názory a pohledy na rodinné vazby a nebáli se popisovat ani vztahy, které například mezi sourozenci panují.
Druhou část programu začala svým výstupem studentka třetího ročníku bakalářského studia UJEP – slečna Zdeňka Jančová. Druhá část programu se věnovala právům žen, bavili jsme se o tom, co je v některých zemích ženám zakázáno a zároveň přikázáno. Žáci si představovali, jaké by bylo, kdyby například ženy nemohly hrát fotbal či kdyby pánové nemohli kreslit. Můžeme rozlišit, co je vyloženě ženské právo a co výhradně právo mužské? I to byly otázky, nad kterými jsme se pozastavovali. Následně se přešlo k povídání o konkrétní zemi, o Afghánistánu. Povídalo se o nástupu Tálibánu k moci a o situaci, která momentálně v Afghánistánu panuje. Následovalo promítání dokumentu „Kábul v srdci“. Tento dokument byl o dvou dívkách, kamarádkách, kdy jedna se rozhodla z Afghánistánu utéct, a jedna zůstala. Jejich cesty nebyly vůbec jednoduché a celkově v nás zanechaly mnoho bouřlivých emocí. V rámci reflexe dokumentu došlo na metodu I.N.S.E.R.T, kdy žáci hodnotili pozitivní a negativní momenty dokumentu, dále nejsilnější momenty a otázky, které jim v průběhu promítání dokumentu vyvstaly v mysli. Detailnější a hlubší myšlenky žáci reflektovali u druhé aktivity – R.A.F.T, která spočívala v sepsání dopisu/SMS/vzkazu pro někoho (role odesílatele i adresáta se různě měnily) – někdo psal za sebe dívkám, někdo psal anonymně Tálibánu, někdo dokonce psal jménem Donalda Trumpa. Musím uznat, že emoce byly opravdu silné v průběhu diskuze i na papírech.
Třetí částí byl výstup druhého hosta, paní učitelky Dominiky Holubové, která dětem pohovořila o právech Židů. Velice zajímavým doplňkem byly autentické fotografie, které zachycovaly tehdejší dobu. Nedílnou součástí výstupu byl pracovní list, kde žáci hodnotili na škále 1 až 10 (nevadí – vadí) jednotlivé zákazy, které museli Židé dodržovat. Nikdo z nás nechtěl ani špetkou mysli si představit, jaké by to bylo v dnešní době. Jak řekla paní učitelka Holubová, je důležité se o historii učit a bavit, abychom společnými silami předcházeli hrůzám, které se kdysi udály.
Poslední část byla tvořivá, jelikož kampaň nemá jen tak náhodou název Stejné příběhy, jiná jména. Symbolem kampaně je bílá maska, kterou jsme pojali jako nepopsaný list papíru. Na začátku programu se žáci vyfotili s bílými maskami, které představovaly jejich neutrální pohled na téma, posléze na konci programu začali masky vybarvovat podle pocitů a emocí, které v nich program zanechal. Výsledky jsou viditelné na jednotlivých fotografiích.
Moc děkuji všem zúčastněným – děkuji paní Michaele Málkové z JSNS, která nás poctila svou návštěvou, děkuji hostům (slečně Zdeňce Jančové a paní učitelce Dominice Holubové) a děkuji třídě 7. A za perfektní spolupráci.
Doufám, že nám všem akce mnoho dala a že budeme dělat vše pro to, aby i ostatním nebyla situace ve světě lhostejná a abychom se společně zasloužili o dodržování základních lidských práv.
Mgr. Gabriela Svobodová
