Na exkurzi do Terezína jezdíme jednou za dva roky, letošek na ni vyšel, a to 15. 5. Byl to právě den, kdy se zároveň měli deváťáci dozvědět, zda a kam byli přijati na střední školy. Všichni účastníci zájezdu naštěstí přijati byli, a tak jsme vyjížděli spokojeně. Pan řidič byl neuvěřitelně milý, což opět dodávalo na pohodě. Slunce začínalo pálit, co víc si přát? No, možná ještě hodné žáky se zájmem o problematiku. Věřte nebo nevěřte, těch bylo celých 53!

A co že se nám nejvíc líbilo?

• Malá pevnost.
• Způsob přednášky pana průvodce v Malé pevnosti (hodně o tom věděl, byl hodně v poho, šlo mu dobře rozumět, vtáhl nás svým vyprávěním do děje, byl přísný).
• Dlouhatánská chodba (proběhla jsem si ji 2x, bylo to takové malé dobrodružství, protože tam byla zima a tma).
• Jak byli všichni žáci hodní.
• Muzeum ghetta.
• Magdeburské kasárny (krásné obrazy, když se na ně člověk podívá, jako by na něj křičely, jsou v nich obsaženy všechny pocity autora z tak děsivých zážitků, které opravdu nikdo z nás nechce zažít.)
• Že jsme vše viděli na vlastní oči a mohli se vžít do situace.
• Muzeum v Malé pevnosti (nádherné obrazy zobrazující tehdejší dobu).

Jaké se nás zmocňovaly pocity?

• Divně mi bylo, když jsme obcházeli cely, kde byli lidi zavření.
• Bylo mi smutno, když jsem viděl, na čem spali, že neměli dostatek jídla a pití, měli špatnou hygienu a špinavé, plesnivé cely.
• Zvláštní pocit jsem měl v krematoriu.
• Vyprávění pana průvodce bylo tak silné, že se mi v některých chvílích chtělo až plakat.
• Teprve na místě jsem si začala uvědomovat, co se všechno dělo.
• V Malé pevnosti mi chvílemi běhal mráz po zádech.
• Když nám pan průvodce líčil, co vše se na pokojích dělo, žaludek se mi sevřel.
• Zvláštní pocit, že dnes stojíte na místech, kde se před několika lety někdo trápil, snažil se přežít a zvládat všechna ta utrpení.
• Bylo mi opravdu z toho všeho, co se tam s vězni dělo, špatně.

Co jsme nevěděli, než jsme vyrazili?

• Že Terezín jako takový je město, a ne jen Malá pevnost.
• Že Malá pevnost bylo vězení, a ne koncentrační tábor.
• Že se z Malé pevnosti podařilo uprchnout jen třem vězňům (ráda si přečtu knihu, která o útěku vyšla).
• Že jsou pod Terezínem dlouhé tunely.
• Jak jsou jednotlivé objekty daleko od sebe.
• Že tam byla tajná modlitebna (chtěli jsme ji najít, ale nenašli).
• Že se Princip vyslovuje Princip, a ne Prinčip, jak říká paní učitelka.
• Že měli v Malé pevnosti kino a bazén (ale samozřejmě jen dozorci).
• Že tam nyní mají výborné řeznictví, moc jsme si pochutnali na párku.
• Jak je krematorium stále zachovalé.

Co nás až vyděsilo?

• Jak stráže brutálně zacházeli s Židy.
• Cela, která hrozně smrděla, neměla okna, skoro žádný vzduch, jeden kýbl – tam že bylo 90 lidí?
• Kolik tam bylo havěti – blech, vší, štěnic…
• Sprchy a záchody…
• Jak vězně psychicky vydírali, aby spáchali sebevraždu.

Co bychom vytkli?

• Mám jen jednu výtku, kterou ovšem nemůže paní učitelka ovlivnit: v Terezíně je vše předražené.

Jak tedy celkově hodnotíme?

• Jsem spokojená a rozhodně si tento výlet budu pamatovat.
• Bylo to moc fajn a určitě bych se tam znovu podívala.
• Exkurze se mi velmi líbila, vyšlo nám i počasí.
• Díky této exkurzi jsem se dozvěděl spoustu věcí, co jsem nevěděl.
• Myslím, že je moc důležité vidět tato místa, abychom si uvědomili, jaká zvěrstva se v minulosti děla.
• Ačkoliv Terezín celkově veselý nebyl, exkurzi jsme si užili.
• Jsem ráda, že naše škola jezdí na takové exkurze, osobně jsem měla tak možnost navštívit kromě Terezína i Lidice a Osvětim.
• Děkujeme paní učitelce Holubové za úžasnou exkurzi!

O své názory se se mnou podělili žáci 8. B: Slávek Kocek, Dominik Maaz, Dan Lukeš, Ella Valdhansová, Filip Kneifl, Nikola Brechlerová, Victoria Stehlíková, Míša Kraus, Sára Žehová, Natka Jandíková, Tomáš Ouzký, Míša Hakl, Tadeáš Lorenc 

a 9. A: Dan Ritschel, Ema Šírlová, Dan Stehlík, Viki Nováková, Míša Landovský, Simča Kurfirstová, Štěpánka Hůlová, Nelča Stehlíková, Honza Chlouda.

Já žákům děkuji nejenom za vyjádření reflexí, ale také za jejich naprosto bezproblémové chování. Největší radost nám udělalo, když jsme od pana průvodce dostali jako škola pochvalu: „Tak šikovnou skupinu jsem tady už dlouho neměl. Na to, kolik vás bylo, jste dávali suprově pozor a kladli zajímavé dotazy. Děláte čest vaší škole!“ Kéž bychom mohli taková slova poslouchat častěji.

Nesmím zapomenout na poděkování paní učitelce Petře Pitekové Šulcové, která se postarala o doprovod.

Mgr. Dominika Holubová